Tato mísa vznikla úplně neplánovaně. Jednoho dne jsem si šel jen vyzkoušet nový nástroj na dlabání dřeva. Vzal jsem kus špalku, který byl původně určený do kamen, a začal jsem zkoušet, jak nástroj bere materiál, jak se vede v ruce a co dokáže.
Nešlo o připravený návrh ani o předem promyšlený projekt. Byla to jen zkouška nástroje, první dotek s materiálem a obyčejná zvědavost. Postupně jsem si ale všiml, že pod rukama začíná vznikat něco zajímavého. Tvar se začal vynořovat sám, dřevo začalo ukazovat svůj směr a já jsem zpozorněl.
Od té chvíle už nešlo jen o testování nástroje, ale o tichý rozhovor s materiálem. Bez přesného plánu jsem pokračoval dál, nechával se vést tvarem, kresbou dřeva a tím, co se postupně objevovalo.
Nakonec vznikla mísa s měkkou organickou linií a výrazným rytmem dekoru. Motiv, který se na ní objevil, mi připomíná některé znaky a proudící linie původních kultur Oceánie, zejména maorské tvorby — ne jako kopie, ale jako vzdálená ozvěna něčeho archetypálního, co se vynořilo během práce samo.
Z kusu dřeva určeného k shoření tak vznikl předmět, který dostal úplně jiný osud. Mísa se stala svědectvím toho, že tvorba někdy nezačíná plánem, ale pozorností — schopností zastavit se ve chvíli, kdy materiál začne promlouvat.
